Únor 2017

Obloha nad městem

2. února 2017 v 20:10 | Unknown Reliant |  Pain & Pleasure


Byla to jenom další kapka. Další kapka do sudu bolesti, který si tak dlouho nosím v sobě. Předchozí roky a posledních pár týdnu mě posouvají až na hranu mé vlastní existence. Jsem sám sobě k smíchu. Zařekl jsem se, že to neudělám. Že jsem se poučil. Jako by nestačil fakt, že jsem ho skoro dva roky odmítal. Věděl jsem, že to přijde. Okamžik, kdy pochopí, že byl poblázněn ideálem, který neexistuje. Diamantovou schránkou pro shnilou duši. Sedím na terase, ostatně jako vždy. Cigarety mě opouští, stejně snadno jako pocit štěstí, který jsem měl ještě před pár dny při každém zavibrování telefonu. Cítim kouř deroucí se z mého krku a toužím nevydechnout. Opustit všechno co mě kdy táhlo ke dnu. Zmizet. Nenechat jedinou stopu po své zbytečné existenci. Zvedám hlavu. S prosebným pohledem pozoruji hvězdy a jen těžko zadržuji slzy, bojující o svou chvílku slávy na mých tvářích. Ledová obloha nad vělkoměstem mi poskytuje jen chabou útěchu. Všechny probrečené noci pod ledovou přikrývkou utkanou z pocitu viny a zoufalství.

Nekonečná temnota posetá lesklými střípky naděje.

Naděje.

Kdy jsem ji ztratil? Tak daleko mé vzpomínky nesahají. Naštěstí.
Stále mě ale neopustila myšlenka na život. Život bez lásky a bez teplého obětí. Ten jsem si vybral. Jen tak
dlouho.. Jen dokud bude třeba. Dokud tohle všechno nedojde svého konce. Potom se konečně stanu součastí toho,
co mě po dlouhé roky tolik láká. Chladné a bezcitné věčnosti. Volný mezi zářivými klenoty noční oblohy.
Zbývá už jen poslední věc.
Splnit slib.