Cold Bite: Špatný den

28. ledna 2017 v 3:51 | Unknown Reliant |  Cold Bite
"Seš si jistej? Šéf říkal, že máme vzít jen tu věc a zmizet."
"Posero. Co se stane, když si vezmeme trochu víc?" -
"Já nevím. Nepřipadá mi to . . ."
"Drž hubu a dělej."
"Hm..Hele?"
"Řekl jsem snad, ať držíš hubu."
"Neslyšel si něco?"
"Co jako."
"Praskání."
"Jaký praskání?"
"Jako když hoří."
"Prosimtě neblbni.
"Ale já cítím kouř."



"Drž hubu nebo tě na místě oddělám. A hele tady to je." Muž vyházel ze šuplíku posledních několik papírů a pak vítězoslavně zdvihl šedý rychlovazač. Ještě letmo zkontroloval jeho obsah a zamířil ke dveřím. "Hej, odcházíme." Druhý muž svižným krokem zamířil za ním. "Krej mě. Pro jistotu."
"Kdo by tady tak mohl být. Teď v noci." Sup se zašklebil a natáhl volnu ruku ke klice.

Klika jako by před ním uhnula. Zkusil to znovu. Klika se znovu pohnula. "Ty dveře se otvíraj!" Zakřičel sup a namířil na ně zbraň. Oba zůstali nehybně stát. "Já ti to říkal. Říkal sem ti to." Špitl jeho společník. Dveře se před jejich zraky opravdu otevíraly, ale tak nějak nezvykle pomalu. Hodně pomalu. Až nelidsky. Supovi se začala podlamovat kolena a cítil, jak mu mezi zježenými chlupy na krku stéká kapka potu. "Rozkopni je." Pokračoval nervózně Moucha. "Dělej!" Sup sebral poslední střípky odvahy a udělal, co mu bylo nakázáno. Dveře se za doprovodu vrzání rozlétly. Za nimi bylo, stejně jako když přicházeli, šero, prosvícené jemným oranžovým světlem venkovní lampy. Ani stopa po jiné existenci. "Asi průvan." Řekl Moucha, když konečně vešel do chodby. Oba muži věděli, že toto vysvětlení, ať se zdálo jakkoli jednoduché a lákavé, zdaleka nemuselo být pravdivé. Vyměnili si nechápavé pohledy a zamířili ke schodům na konci chodby.

"Co..to..má..?" Zastavili se na kraji chodby, která předtím pokračovala schodištěm. Něco bylo špatně. Po masivních dubových schodech jako by se slehla zem. Namísto nich se na mramorové podlaze o patro níž válelo až nepěkné množství ohořelých trámů. "Do háje! Co to má znamenat?" Sup stál na samém okraji patra a hleděl dolů. "Lepší otázka je, jak se odsud dostaneme. Začíná to tady pěkně smrdět!"

Po krátké domluvě se rozeběhli k oknu na druhé straně chodby. Zatímco Moucha zápolil s mosaznou kličkou, Sup stál za ním s glockem v ruce. "Dělej vole! Co když je ještě tady?" Netrpělivě přešlapoval, aby nebylo poznat, že se mu třesou kolena. "Drž hubu a pomoc mi." Moucha se zapřel ze všech sil a klička konečně povolila. "Dělej. Běž první. A vem to." Moucha strčil Supovi desky a ukázal na nízkou stříšku pod nimi. Sup poslušně seskočil dolů. Moucha ho těsně následoval. Sešplhali z garáže, přelezli plot a sprintovali směrem k blízkému lesíku, kde na ně čekal zaparkovaný Jeep.

"Co to ksakru bylo?" Moucha stál zády opřený o strom a těžce oddychoval. Po čele mu tekly pramínky potu a měl nezdravě rudo fialovou barvu. Sup, ležící na zemi, se stále ještě třásl. "Nevim, ale jsem rád, že sme pryč."

"Omlouvám se, že ruším, ale mám pocit, že pro vás dva to bylo bezpečnější uvnitř." Hluboký mužský hlas znenadání narušil jejich rozhovor. Moucha a Sup náhle stáli bez hnutí vedle sebe a mžourali do tmy kolem. Nikde nic. Les kolem se zdál naprosto pustý. "Co to má bejt?" Řekl Moucha tmě před sebou. Tma odpověděla. "Ptáš se ty? Sprostý zloději a lháři. Úplatná děvo, v rouše beránčím?" To už se v temnotě před nimi rýsovala mužská postava. "Co si to dovoluješ ty skrčku. Rozbiju ti tu tvou prořízlou hubu!" Sup začal výhružně máchat rukama. "Pánové, já být vámi, takhle bych s ním nemluvil." Tentokrát se ozval hlas za nimi. Muži zděšeně vykřikli a otočili se. Postava stojící za nimi měla na tváři ustaraný výraz. "Bráška se naštve, když s ním budete takhle mluvit." Nespokojeně zavrtěl hlavou. "Co to tu meleš?" Tentokrát se ozval Moucha a napřáhl pravou ruku k ráně. V tom ledová pěst objala jeho zápěstí. "Jak jsem řekl. Nemluvte tak ošklivě s mým bráškou." Ozvalo se ostré křupnutí. Ledová pěst povolila. "Ááá!" Moucha se držel za zápěstí a bolestí div nevil. "Ten hajzl mi zlomil ruku." Sup udělal krok před svého parťáka. "Tohle ti neprojde, ty parchante!" Natáhl ruku s glockem a zmáčkl spoušť. A muž před ním pořád stál. Stále měl na tváři ten ustaraný úsměv a mezi prsty pravé ruky svíral kulku. "Zvláštní, že? Tahle maličká měla zřejmě skončit někde jinde." Pak kulku pustil. Sup padl na zem a držel se za krvácející nárt.

"Přestaň si hrát. Na tohle nemáme čas." Došel sem k nim a zastavil jsem pohled na loutkách válejících se po zemi. "Ach Rotario, proč jsi vždycky tak netrpělivý?" Blonďák nechápavě zatřásl hlavou. "Copak si to nemůžu alespoň jednou užít? Děláš jako by si to nezasloužili." Zavrčel sem a udělal jsem své oblíbené gesto rukou. Lesem projel stříbrný záblesk. "Asi špatný den." Pohladil jsem zvíře po hlavě. Jeho oči se ve tmě oranžové zaleskly. "Máš tady práci."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama