Cold Bite: Nezvaný host

30. ledna 2017 v 1:44 | Unknown Reliant |  Cold Bite
Telekineze je hodně praktická věc. Hlavně, když si potřebujete v plném sprintu odemknout vchodové dveře. Prohnal jsem se chodbou a dveře se za mnou hlasitě zabouchly. Do pátého patra jsem pro jistotu vyskočil a dopadl jsem neslyšně přímo před náš oficiální byt. Ze zvyku jsem vytáhl zbraň. Jeden nikdy neví. Navíc jsem musel přiznat, že i pro mě bylo vždy příjemnější nemít holé ruce. Komunikátor zmlkl asi před patnácti minutami a Rayova poslední zpráva byl kód, který zablokoval oba naše lokátory. Pak bylo ticho. A ticho obvykle znamenalo problém.





Dveře byly překvapivě zavřené a nejevily žádné známky újmy. Opatrně jsem odemkl. Přeci jen mohl být někdo uvnitř. Něco jsem cítil. Něco známého. Tedy spíš někoho. Napětí ve mě se začalo lehce stupňovat. Nebyl jsem si jistý, jestli byl můj strach u Raye zcela namístě, ale něco se mi nelíbilo. Možná to bylo nepřirozené ticho. Možná fakt, že byt vypadal přesně tak, jako když jsem ho před hodinou a půl opustil. V neviděl jsem kolem nic cizího. Nic co by nasvědčovalo přítomnost někoho dalšího. Nakoukl jsem do kuchyně, pak do jídelny a nakonec do obývacího pokoje. Nervózně jsem přivřel oči. Nikde nic. Prošel jsem místností a zhluboka se nadechl a to i přes to, že jsem to fyzicky nepotřeboval. V jeho pokoji někdo byl. Kvůli vlastnímu krytí mi rozeznání jeho přítomnosti chvíli trvalo. Když jsem se dostatečně přiblížil, projel mnou hřejiví pocit klidu. Vzal jsem za kliku.

Na zemi se válela hromada oblečení, kterou částečně zakrývala zmuchlaná peřina. Na jejím vrcholu ležely jako třešničky na dortu zářivě oranžové trenky. Vyjel jsem pohledem o něco výš a neubránil se úšklebku. Ray byl v obličeji úplně rudý a jeho pohled by smrtelníka upálil za živa. "Co čumíš! Můžeš mě už kurva odvázat?" Zařval na mě a vztekle trhl pouty na zápěstích. Měl jsem, co dělat abych zadržel smích. Když jsem konečně odtrhl první řetěz, tak si bleskurychle přitiskl polštář do klína. "Nevím čemu se směješ." Zavrčel. "Já se nesměju." Zalhal jsem a dál zápolil s druhým řetězem.

"Jak ti je, chlapáku?" Posadil jsem se vedle něj. V ruce jsem měl pouta, která jsem mu pár minut předtím sundal. "Mlč." Otočil se ke mně zády a vztekle si mnul zápěstí. Ani jsem se ho nepokoušel uklidnit. S tim dětinským chováním mi už lezl krkem. Posadil jsem se na křeslo proti němu a nechal pouta zmizet. "Co se tu vůbec stalo? Za dobu co spolu pracujem, jsem tě viděl dělat hodně divný věci, ale tohle je moc i na tebe." Na klíně se mi objevil blok a tužka. Chvilku přemýšlel s pohledem zabodnutým do země. "Hej!" Hodil jsem po něm tužku. "Nemám na to celej den, tohle už mělo bejt dávno vyřešený." Probodl mě pohledem a prudce vstal. "Přestaň." Zamručel. Začal nervózně pochodovat kolem mě. "Čekal jsem na tu schůzku, co si domluvil." Nadechl se. "Místo informátora přišla ona." Zvedl jsem obočí a nechal tužku opsat oblouk z koberce zpátky do mé ruky. "Kdo ona?" Na místo odpovědi jen pokrčil rameny. "Vypadala jako Melisa." Odmlčel se. Já okamžitě ztuhl. Teatrálně jsem zatnul ruku v pěst. Fragmenty tužky dopadly na zem. "Ta děvka." Zavrčel jsem a štos papírů se rozletěl po místnosti. Ray se na mě nechápavě podíval. "Necháš mě laskavě domluvit?" Zavrtěl hlavou a sedl si zpátky naproti mně. "Nebyla to Melisa. Řekla mi, že se jmenuje Amanda. Teda po tom co mě jako Melisa nacpala do postele." Najednou mluvil klidně a věcně. Skoro jako by se nic nestalo. "Počkej, ona se přeměnila? To jako vážně? Přímo před tebou?" Opřel jsem v křesle a unaveně si prohrábl vlasy. Začínal jsem mít nepříjemný pocit, že tenhle kšeft nebude procházka růžovym sadem.


"Začneme u toho, jak vypadala." Pobídl jsem ho a chopil jsem se další tužky. Uplynulo víc než dvacet minut a já pořád neměl žádné vodítko. "Měla dlouhý vlasy, asi po bedra. Tmavý. Byla malá." Odmlčel se. "Řekla mi, že jsem přišla za tebou." Když si všiml mého výrazu, pokračoval. "Brácho já bych jí nepustil dovnitř kdybych věděl, že to není Melisa." To mě donutilo se zasmát. "Neměl si jí jsem pustit právě proto, že to mohla bejt Melisa." Řekl jsem pro odlehčení. Ray si povzdychl. "Promiň. Nenapadlo mě, že by to mohlo dopadnout takhle. Čekal jsem, že bude brečet, že si jí nechal." Mlčel jsem. Nemělo cenu to komentovat. Pro mě byla Melisa mrtvá. Občas se sice objevila, aby mi zkazila náladu, ale neznamenala pro nás téměř žádné nebezpečí. Tedy rozhodně menší než tajemná brunetka.


Podíval jsem se z okna. Hustě pršelo a noc byla snad ještě černější než předtím. "Dobře." Pokračoval jsem. "Oblečení, zbraně?" Ray zavrtěl hlavou. "Neměla u sebe nic. Řekla jen, že chtěla mluvit s tebou. Jo a že si tě najde, nebo něco v tom smyslu." Přikývl jsem a vstal. Vytáhl jsem záznam z bezpečnostních kamer v bytě. Bohužel jsme měli, z praktických důvodů, jen termokamery. Nicméně nebyl problém podle velikosti a proporcí rozeznat Amandinu přeměnu. Povzdychl jsem si. Neměli jsme vůbec nic. Tenhle týden nezačínal vůbec hezky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama