Fortress & Suffering 0.8

15. července 2015 v 15:57 | Vulture |  Fortress & Suffering
O dvě hodiny později jsem vynervovaně pochodoval po své cimře. Proč dneska? Proč takhle? Do hajzlu! Kopl jsem do zdi a hlasitě při tom zanadával. Zdrogovaná dívka zatím klidně spala na mé posteli. Tím, že jsem jí něco píchl jsem kromě stoprocentní kontroly získal i několik desítek minut na přemýšlení. Vedení totiž vyhlásil osobní prohlídky a to téměř okamžitě. Naštěstí, nebo možná naneštěstí jsem členem kontrolní skupiny. To znamená, že budu v podstatě všechno prohlížet já osobně. Jenže o to pečlivěji bude zbytek týmu kontrolovat mně. "Kurva!" procedil jsem mezi zuby. Co teď? Podíval jsem se na ní. Pak na hodinky. A znova na ní. Mohl bych jí nastrčit mezi ty ostatní, ale neprošla by evidencí. Kurva! Pak mě něco napadlo. Buď a nebo. Vzal jsem mobil a napsal šifrovanou zprávu. Unaveně jsem si s bouchačkou v ruce sedl vedle dveří a opřel se o zeď.



Za deset minut se ozvalo zaklepání. "Alexeji?" Rickův hlas zněl nervózně. "Jsi sám?" Zeptal jsem se, než jsem chytl za masivní kliku. "Jo. Co se děje?" Muž za dveřmi nervózně přešlapoval. Ozvěna jeho kroků byla zřetelně slyšet i uvnitř. Pootevřel jsem dveře a s glockem v ruce vykoukl škvírou ven. "Dělej." Vtáhl jsem ho dovnitř. "Co se kurva.." Zalapal po dechu. "A do prdele!" Když se mi konečně podařilo zamknout něco tvrdého mě praštilo do hlavy. Nebudu lhát. Skončil sem na čtyřech.
O vteřinu později, když jsem zvedl hlavu jsem pochopil, že ta tvrdá věc byla Rickova pěst. "Co si myslíš ty idiote? Kurva! Kurva! Měl bych tě zabít hned a jí taky. Do prdele! Co to děláš? Jak se sem do hajzlu dostala? To tu nemáš ženskejch dost?" To už mě držel pod krkem přiraženého ke zdi. Jsou lidé, které dokážu zabít jedním dotykem během vteřiny a pak jsou lidé, které to samé dokážou udělat lidem jako jsem já. I když nevím, jestli se jim pořád dá říkat lidé. Pro mně jsou to vraždící stroje. A Rick je jedním z nejlepších vraždících strojů jaké znám.

"Šuro ty kreténe!" Dal mi pěstí, že sem dostal druhou o zeď. Pak mně pustil. Nějak se mi podlomily kolena, tak jsem skončil zase na zemi. Když jsem se opět postavil tak zrovna měřil té dívce tep. "Ricku?" Opřel jsem se o pelesť postele. Měl sem pocit jako bych měl střep v hlavě a cítil sem jak mi teče krev ze rtu. To mě v ten moment nějak nezajímalo.

Pak se mi trochu stáhlo hrdlo. Rick se otočil. V jeho očích se zrcadlilo peklo samotné. "Žádáš mě o pomoc? Teď?" Zavrčel. "A lepší čas sis pro další svojí infantilní píčovinu najít nemohl?" Praštil o zem provazem, který sundal z dívčiných kotníků. "Jak dlouho jí tu máš?! Týden?! Měsíc?!" Vztekle rozhazoval rukama kolem.Prohrábl jsem si vlasy a otřel krev tekoucí po bradě. "Dostaň mě odsud." Podíval jsem se na něj. "Jde to tu do prdele. Kdy byla naposledy kontrola? Před pěti lety! A za poslední půl rok jich bylo osmnáct. Co si vůbec myslej? Kurvy!" Zamručel jsem. Rick na mně nevěřícně zíral. "Všude kolem je ochranka. Pokud nejsi.. Už to chápu!" Přivřel oči. "Chceš mě využít, aby ses dostal ven!" Zavrčel na mně. Samozřejmě, že měl pravdu. "Ne! Nebudu za tebe dál žehlit tvoje průsery. Ne!" Povzdychl jsem si. Chtěl sem ho využít, jakožto svého nadřízeného, abych se odtud dostal. Totiž, abych odtud dostal tu holku. O mně v tenhle moment zas tolik nešlo. Ale nějak jsem tušil, že pokud mám tohle přežít, tak budu jí potřebovat.

"Podej mi tu vodku." Rickův hlas přerušil to ohlušující ticho. Překvapeně jsem se na něj podíval a podal mu flašku. Napil se. "Jí musíš dát taky vodu. A počítej s tím, že bude hodně zvracet." Odmlčel se. "A taky jí budeš muset obléct." Otevřel mou skříň a začal vyhazovat ven věci. Pořád se tvářil jako by mě chtěl zabít. Docela jsem to chápal. "Takže mi pomůžeš?" Vzal jsem si flašku a taky se napil. Kývl. "Neděkuj. Nechlastej. Tohle si sbal. Obleč ji. Dám ti svoje auto." Podal mi věci a já je nacpal do tašky. Mezí tím na ní navlékl mou mikinu a nějaké kalhoty. Vypadala v tom trochu nepatřičně. Ušklíbl sem se. Na víc srandy aktuálně nebyl čas.

Otevřel jsem skříňku pod umyvadlem a vytáhl berettu a dva zásobníky. Našel jsem tam i druhý zásobník do glocka. Jeden nikdy neví. Strčil sem jí za okraj kalhot. Z hromady triček ve skříni jsem postupně vytáhl několik pasů a ID karet. Promnul jsem si oči. A pak to přišlo. Co s ní? Pro ní doklady neseženu. Ne tady. A její samozřejmě použít nemůžu. Odhaduju, že už několik dní hledá policie po celé Evropě. Kurva! Kurva! Proč jenom nemůžu mít víc času? Zamručel jsem. Naštěstí mám nějaké kontakty i mimo město. Ještě chvíli jsem se hrabal ve skříni. Po pár minutách jsem měl konečně všechno potřebné.

Rick se konečně zastavil. "Vezmi to přes východ S6, na stráži je Brian. Jeď jižní bránou, tam si otevřeš, jen čipem." Zhluboka se nadechl. " A to nejdůležitější. Vyhni se kamerám. Dám ti vědět, jak to tu vypadá." Hodil po mě kšiltovku. Nejjednodušší způsob, jak se skrýt kameře, když víš kde je.Vzal jsem sportovní tašku a hodil si ji přes rameno. Do kapsy jsem strčil klíčky od Rickova SUV a podíval jsem se na něj. "Máš to u mně." Rick přistoupil o krok blíž. "Máš dvě minuty náskok." Ušklíbl se. "Vypadni." Kývl sem a vzal holku do náruče. Společně s Rickem jsme vyšli na chodbu. Rick na mně mávl a zamířil do kontrolní věže. Já to vzal přesně na druhou stranu. Teď je to buď a nebo.



"Let the hunt has begun.."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama