Fortress & Suffering 0.7

14. července 2015 v 20:27 | Vulture |  Fortress & Suffering
Bylo půl čtvrté ráno, když se po areálu Pevnosti rozezněl alarm.

"Kurva!" Procedil jsem mezi zuby a vztekle skopl peřinu z postele. Stejně jako předchozí noc jsem neusnul ani na půl hodiny. Promnul jsem si oči a skoro poslepu jsem se doplazil ke skříni. Vytáhl jsem starého policejního glocka z hromady černých triček. Měl bych si uklidit. Ušklíbl jsem se. Na co asi? Stejně byla valná většina skříně prázdná. Ve vedlejší poličce ležel náhradní zásobník. Vzal jsem ho do ruky a usmál se. Překvapivě byl i plný. Sáhl jsem po kožené bundě visící na ramínku a vyšel jsem na chodbu.


Trvalo skoro pět minut, než jsem se dostal do centrální místnosti. Byla o dvě patra výš a na rozdíl od všech ostatních místností, tady měla poměrně vysoký strop a byla opravdu dobře osvětlená. "Zase poslední?" Brunetka stála zády opřená o zeď. Byla opravdu sexy. Kdykoli jsem ji potkal, měl jsem velký problém na ní nezůstat jen tak civět. "Co je tobě po tom?" Zavrčel jsem a vyrazil ke svým kolegům, někdy mi opravdu lezla na nervy. Bez ohledu na to, jak moc sexy byla. Kancelářské krysy mně v tenhle moment nijak nezajímaly.

Rob a Brian stáli v rohu a o něčem si velice zapáleně povídali. "Proč nás sem táhli?" Objevil jsem se za Brianovými zády. Ten málem omdlel leknutím. "Někdo se pokusil sem vloupat." řekl Rob a opřel se zády o zeď. "A jenom kvůli tomu nás táhli až sem? Ať si políbí prdel." Povzdychl jsem si. "Chci si jít zakouřit." Mračil jsem se. Ti dva na mně nechápavě koukali. Upřímně jediný důvod, proč jsem přišel, byl fakt, že se dnešní poplach mohl klidně týkat mé dámské návštěvy. Myšlenky na ní mi v poslední době opravdu nedělají dobře. Měl jsem jí zastřelit hned. Říkám to pořád. Prohrábl jsem si vlasy. "Jak dlouho tady budeme trčet?" Brian se ušklíbl. "Doufám, že ne dokud nepřivedou toho zloděje." Ztuhl jsem. "Cože? Počkej. Asi mi to budeš muset vysvětlit od začátku."

"No. Vlastně toho moc nevíme. Nikdo nechce říct, jak a co se přesně stalo. Sdělili nám jen to, že se někdo prý pokusil dostat dovnitř. Chtěl rozšifrovat kód na jedněch dveřích. Ty se, ale včas zablokovali, takže se nedostal ani přes primární zabezpečení. Mají jeho fotku z bezpečnostní kamery. To je všechno, co nám řekli." Brian vypadal trochu nervózně. Ani nevím proč, tohle byla docela rutinní situace a nebejt tý čubky v mém sektoru, vůbec bych se nestresoval. "Takže jen běžný pokus o vloupání, jo?" Rob i Brian souhlasně pokývali hlavami. Rozhlédl jsem se kolem. Nikdo z vedení nebyl poblíž. To mi vyjímečně přišlo vhod. Na druhou stranu, ale je klidně možné, že prohledávají i můj sektor a pokud ano.. Skousl jsem si vlastní ret. "Do prdele." Zavrčel jsem a pěstí udeřil do zdi. Dva páry očí se na mně nechápavě podívaly. Došlo mi, co dělám. Narovnal jsem se a promnul si klouby, které naštěstí ještě nezačali krvácet. "Jdu na to cigáro. Na tohle jim seru." Otočil jsem se na podpatku a začal se prodírat davem lidí pryč.

S cigaretou v ruce jsem otevřel železné dveře. V první moment jsem si nebyl jistý, jestli je vůbec ještě živá. Vypadala opravdu dost hrozně. Její kůže byla nelidsky bílá, posetá mnoha hlubokými podlitinami a místy špinavá od krve. K tomu měla na několika místech krví slepené vlasy. Sklonil jsem se k ní a po zjištění, že žije, jsem si jí hodil přes rameno. Ještě na moment jsem se zastavil. Rozhlédl jsem se kolem. Přeci jen se chystám udělat asi největší hloupost ve svém životě. Povzdychl jsem si. Nakonec jsem se zabalenou dívkou v dece stejně vyšel na chodbu. Nemohl jsem jí tam nechat. Tím bych dal vedení do ruky svůj rozsudek smrti. A to nebyl můj styl. I když to, co se chystám udělat je o hodně horší, než smrt. Zatímco jsem přemýšlel, jsem došel až na úplný konec mého sektoru a otevřel jedny z posledních dveří na hlavní chodbě.

Uvnitř bylo tlumené žluté světlo a žádná okna. Zdi omlácené na cihlu zdobilo několik plakátů a prasklé zrcadlo. V jednomu rohu stála postel v dalším skříň, proti ní stůl a v posledním bylo staré oprýskané umyvadlo. Pod ním byla velká papírová krabice plná prázdných flašek od alkoholu. Mé království. Dívka dopadla na postel. Neprobudilo jí to. Nedivil jsem se. Venku je teď příliš rušno a já opravdu nemůžu riskovat odhalení. Ne kvůli ní. Kvůli sobě. Za něco podobného mně bez milosti zastřelí. Pevně jsem jí svázal ruce a následně nohy. Tentokrát i u kolen. Hlavou mi probíhaly všechny možné katastrofické scénáře. Tedy stručně řečeno byl jenom jeden. Můj mozek na zdi šéfovi kanceláře. Po chvilce jsem si uvědomil, že kdyby chtěla něco provádět, nejspíš už by to dávno udělala. Když jsem jí rval do své poloprázdné skříně, už jsem se skoro usmíval. Můj stres pomalu ustupoval. Prohlédl jsem si jí a zamračil se. To nebude stačit. Do pusy jsem jí nacpal kus hadru a přelepil to stříbrnou páskou. Hned je to lepší. Skříň jsem zavřel a zamkl. S nenápadným úsměvem na tváří jsem vyšel na chodbu. Zapálil jsem si cigaretu a v naprostém klidu zamířil za svými kolegy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama