Fortress & Suffering 0.6

17. února 2015 v 22:49 | Vulture |  Fortress & Suffering


Otevřel jsem železné dveře kobky. Naše malá hackerka se choulila na zemi. Uznávám, že tady dole je pěkná zima.

"Dobré ráno."

Škoda, že hodiny před chvilku hlásily čtvrt na jednu. Samozřejmě v noci. To přirozeně nemohla vědět. Celé odpoledne jsem rozdejchával svojí dementní kolegyni. Vytočila mě fakt krásně. S tou ráží, do jaký mě dostala, bych tu malou čůzu asi zabil.

Nic neříkala. Jenom se klepala na zemi. Jednou rukou jsem jí chytl pod ramenem, zvedl ze země a odtáhl do sprch. Stejně jako každá jiná kurvička dopadla s žuchnutím na dlaždičky. Ledová voda začala smývat bordel z jejího těla. Nějak sem v ní tu děvku pořád neviděl. Postavil sem ji a naposled opláchl. Možná proto, že se nebránila. Možná proto, že to mohla být hrozba. Možná proto, že pokud hackla můj systém, musí bejt opravdu dobrá. Kor v jejím věku. Odvedl sem jí do své oblíbené místnosti. Posadil ji na polstrovanej stůl. Celou dobu neřekla jediný slovo.


"Tak jak se ti líbí zdejší ubytování?" přisunul jsem si svojí oblíbenou židli přímo před ní. Vypadala fakt krásně. Nedotčeně. I když po mém prvním zásahu měla pár modřin.

"Máte tu zimu," odpověděla mi absolutně bez emocí. Buď dobrá herečka, nebo krev, co tu potřebujeme. Pravda je, že personálu je opravdu hodně málo.

"Zima povídáš. Hm," odmlčel jsem se, "co takhe se trochu zahřát?"

Během vteřiny ležela rozpláclá na stole. Přivázal sem jí ruce a nohy k rohům stolu. Znovu jedinej náznak protestu. Tomu se teda říká odhodlání. Vypadala fakt sladce s tím urputnym výrazem. Až na ty modřiny. To je hovno proti tomu, jak bude vypadat za dvě hodiny. Důtky mi skočily do ruky skoro samy. První rána je prej vždycky nejtěžší. To určitě.

"Prej se ti u nás líbí." První rána přes hrudník. První syknutí. První bolest? Určitě nebude poslední. Ušklíbl sem se. Jak sem obcházel stůl, rána pokaždé padla někam jinam. Ta pička se ani nehla. Měla zatnuté zuby a pevně zavřené oči. Nechápu proč, ale fakt se snažila. Jenže tady jednou zařve každej. Odložil sem důtky a vrátil se ke stolu.

"Máš na to nervy nebo to skončíme rovnou?" usmál jsem se. Stál jsem opřený rukama vedle její hlavy a díval se jí do očí.

"Neskončíme," odpověděla mi naprosto klidně.

Zaskočilo mě už jenom to, že odpověděla. Natož pak jakým způsobem. Dokonce se pokusila o úsměv. Sám před sebou jsem si připadal jako idiot. Tahle pizda mě bude stát nervy. Vzpoměl jsem si na všechny ty porna, kde se lidi navzájem "šimraj" důtkama. Tohle fakt nebyl ten případ. Většina jejího těla byla silně podlitá a na některých místech byly čáry do krve. No.. dal sem si zas jednou záležet. Bohužel tentokrát byl můj objekt zájmu urputnější, než jsem čekal.

"Jak myslíš," odvázal jsem jí nohy a ruce svázal nad hlavou k sobě. Stáhl jsem ji ze stolu a odvlekl asi o dva metry vedle. Protáhl jsem provaz okem ve stropě a jednoduše ji vytáhl nahoru. Udělal jsem uzel v takové výšce, aby se dotýkala země jen špičkama chodidel. Sáhl sem po krátké verzi australáku. S dlouhým bych si v místnosti šest na šest asi moc nepohrál.

První rána padla přesně na její žebra. Kůže v tom místě okamžitě začala praskat. Tak to pokračovalo několik desítek minut. Respektive tak dlouho než byly slzy stékající po dětských tvářičkách nepřehlédnutelné. Stočil sem kožený bič a nasoukal ho do kýble s vodou. Zaschlá krev má na kůži špatný vliv a tohohle drobečka by byla opravdu velká škoda. Přišel sem těsně k visícímu tělu. Byla opravdu dost zřízená. Přes to jsem neslyšel jediný protest. I kdyby, nehrálo by to roli. A asi se mi fakt snaží něco dokázat. Projel sem jí prsty mezi nohama. Ani se nehla. Upřímně bych se divil kdyby jo. Ještě několikrát jsem to zopakoval. Nakonec jsem do ní dost nevybíravým způsobem vrazil dva prsty a zvedl jo o několik centimetrů. Zatnula zuby a evidentně polka něco jako vzlyknutí. Sledoval jsem její obličej. Kapky potu jí tekly podél vlasů a z očí se stále kutálely slzy. Teď už o něco míň. Rozhodl jsem se to pro dnešek ukončit. Popravdě spíš kvůli sobě než kvůli čemukoli jinému. Na naše poměry pořád vypadala docela zdravě. Potřebuju se napít. Kurva hodně napít. I přes to, že vypadala dobře, většina děvek v tomhle stavu prosí o smrt. Není sranda mít popraskanou kůži na maso. Fakt ne. Sám jsem to zažil, stejně jako všichni tady. Depresivní vzpomínka. Myslím, že jsem sám vypadal o dost hůř než ona. Podle jizev. Je to opravdu hodně let. Radši na to nemyslet.

Odvázal jsem ji a odvlekl za provaz do kobky. Ani se nepokoušela vstát. Připadal jsem si, jak když táhnu velkej kus krvavýho masa. Ale taková byla realita. Když je člověk táhne, jsou těžší než se zdají. Uvnitř jsem jí rozvázal ruce a přidal jsem jí ještě deku z vedlejších dveří. Koukala na mě dost nechápavě.

"Nemysli si, že máš vyhráno," zavrčel jsem a třískl železnými vraty. Zámek cvakl. Cestou jsem v centrálním mrazáku ulovil tři flašky vodky a šel se zavřít k sobě. Ta holka mi vymrdávala mozek. Neskutečně.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama