Fortress & Suffering 0.2

5. února 2015 v 5:21 | Vulture |  Fortress & Suffering


Seděl jsem v hnusnym zakouřenym baru asi šedesát kilometrů od Pevnosti a pil Colu. Znáte to, chytnete blbou náladu a jediný o čem víte, že vás zaručeně postaví na nohy je dlouhá jízda autem. Tak jsem si udělal na účet svého šéfa menší výlet. A pauza v baru byla poměrně neplánovaná. Dostal jsem žízeň, tak jsem zaskočil na nějaký nealko v tomhle zapadákově. Mám svůj řidičák docela rád na to abych jezdil takzvaně pod vlivem, takže tím nealkem myslím opravdu nealko.

Neseděl jsem tam ani 1O minut a po mém boku se objevila plavovlasá štíhlá slečna a koutkem oka po mně koukala. Myslim, že v týhle prdeli si moc kluků asi neužila. Že by byl dnešní výlet i výhodnej? Pak přišla ta pěkná chvíle, kdy sem si řekl, že trochu se pobavit za pár korun stojí.


"Co piješ?" usmál sem se na ní.

"Vodku," řekla energicky a přisedla si kousek blíž.

Objednal jsem jí vodku a když se po chvilce začala vyptávat proč piju colu, svedl jsem konverzaci na téma auto a poučil ji, že v pracovní době se nepije. V tu chvilku mi trochu nedošlo že byly dvě ráno, takže bůh ví co si myslela o mém povolání. Asi že jsem sexy pasák. Po několika minutách žadonění, ať jí ukážu auto, jsem si byl jist že mé tušení o tom, jak snadné je roztáhnout jí nohy, bylo správné. Nakonec jsem svolil, nechal ležet na baru peníze a spolu s mou malou kořistí vyšel před bar.

Holčička měla tak trochu smůlu, parkoval jsem totiž až na lesní cestě za hospodou. Upřímně, celá následující akce mě napadla až při cestě mezi stromy. Původně jsem si s něčím takhle levným vůbec nechtěl špinit ruce.

Ukázal jsem prstem před sebe: "Támhle je." A opravdu. Asi třicet metrů před námi se leskl tmavě šedý lak mého německého SUV.

Karolína, tak se jmenovala ta holka, začala komentovat, že je to krásný a obrovský auto a spěchala k němu. Já kráčel pomalu za ní se škodolibým úsměvem na tváři. Když konečně ustalo její pobíhání kolem auta, zastavil jsem se přímo před ní.

"Svezeš mě?" udělala psí oči. "Prosím."

Kývl jsem: "To víš, že jo."

V Následující vteřině se její tvář, asi trochu nekomfortně, pomazlila s mou kapotou. Stáhl jsem jí ruce za zády plastovým okem a pusu jí provizorně ucpal šátkem. Snažila se mi všemožně vyvlíknout, ale myslím, že už jsem říkal něco o tom, že mám v tomhle oboru velkou praxi. Takže její pokus skončil tím, že jsem si ji otočil čelem k sobě a podíval se jí, uznávám že dost pohrdavě, do očí. V tu chvilku mi došlo, že je cca o hlavu menší než já a neváží víc než pětapadesát kilo. Měl jsem chuť se smát, ale asi bych si tím zkazil svou pózu.

"Tohle máš za to, že jsi tak levná," řekl jsem klidně a rozhlédl se po okolí. Vzhledem k faktu, že jediné co mě zaujalo, byla skupinka stromů nedaleko od nás, jsem tu děvku chytl za vlasy a odtáhl ji tam. Strašně brečela. Fakt nechápu proč. Ani jsem se jí nedotkl. Ještě, že jsem jí tu hubu ucpal. Dovlekl jsem ji na vyhlídnuté místo a opřel ji břichem o strom. Potom to šlo ráz na ráz. S nožem v ruce jde všechno líp. Holka stojí jak prkno a člověk nemusí přemlouvat oblečení aby se sundalo, prostě ho odřeže kde je potřeba.

Stáhl jsem jí levně vypadající minisukni a trochu zvětšil výstřih. Asi tak po pupík. Někdy po tom ji taky opustilo spodní prádlo. Jaká smůla. To bylo jediné co nevypadalo zas až tak levně. Zajel sem jí rukou mezi nohy. Malá, levná holka. Nic víc, nic míň. Vlastně ani nevim proč to dělám. Možná proto že můžu? Takovejch máme doma spoustu. Ohnul sem ji přes větev. Začala brečet ještě víc. Tady si člověk fakt nevybere. Děvka jako děvka. Nejdřív brečej a pak prosej. Vrazil jsem ho do ní a rukou ji přirazil k větvi. Něco pod mou dlaní křuplo. Asi žebro. Horší zjištění bylo, že byla panna. Levná panna? To asi nejde dohromady. Možná mi mělo bejt líto, že nikdy nezažije normální sex. Možná. Možná je tohle to poslední co kdy zažije.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama