Your heroes are dead...

26. října 2014 v 0:32 | Vulture |  Pain & Pleasure


Tlumená záře pouliční lampy.
Smog, který by se dal krájet.
Liduprázdno.
Cigaretový kouř a zápach města.

Sedim na betonovém panelu s cigaretou v ruce a rozhlížím se kolem sebe.
Jak moc se tohle místo změnilo?
Nijak zvlášť.
Domy vypadají stále stejně, ulice jsou skoro prázdné.
Auta jako by podřimovala při okrajích silnice.
Tak co je tak odlišné?
Plechovka coly studí v ruce.
Jako by nestačilo, že se teplota nebezpečně přiblížila k bodu mrazu.
Středoevropský podzim.
Sychravá rána.
Nekonečné bubnování kapek na plechový parapet. .




Vzhlédnu k obloze.
Pouliční lampa nad mou hlavu jako naschvál nesvítí.
Nepamatuji si, že by kdy svítila. Všechno se zdá být stejné.
Proč ten zvláštní pocit?


Zpoza rohu vychází trojice mladíků.
Sleduji je koutkem oka.
Chlapci z HightownAxe.
Najednou jako bych slyšel tlukot vlastního srdce.
Adrenalin.
Zadržím dech.
Co bude teď?
Sem tu sám.
Sám proti třem.
Nemilé.
Mladíci mě bez povšimnutí minou.
Ještě pár metrů je pronásleduje můj pohled.
Siluety mizí ve stínu domů.
Ano.
Tohle je ten rozdíl.

Nejmenovaná část nejmenovaného města.
Místo léta ovládané subkulturami všeho druhu.
Skupinky mladých lidí, převážně chlapců, se po večerech scházejí a postávají na ulicích.
Bedlivě hlídají svůj prostor. Jakýkoli pokus o narušení místního klidu je tvrdě trestán.
Obvykle rychleji než si obyčejný člověk stačí čehokoli všimnout.
Lidé chránicí své město.
Bojující za svůj názor.
Čisté ulice.
Proti nepřizpůsobivým a agresivním.
Bezdomovci, fetky..

A nekončící válka o nadvládu.
Každý týden to samé.
Stejný čas.
Stejné místo.
Stejný rituál.
Jeden na jednoho.

Křik. Krev. Pach potu.
Boj za čisté město?
Jako psi peroucí se o kost.
Krev, bolest, sůl pálící v ranách.
Demokracie?
Boj o kost. Boj o kus masa.
Čisté město.

Utopie?
Bohužel.
Většina z nás ani nepoznala jiný život.
Můžeš si vybrat.
Rozdávej rány a dostaneš se dál.
Zařaď se.
Přidej se k někomu, kdo ti pomůže najít si místo v téhle shnilé společnosti.
Nebo zemřeš.
Sám nejsi nic. Nejsi nikdo.
Jsi jenom další zářez na pažbě prvního hajzla, co půjde okolo.
Vyber si.
Je to jen na tobě.

Najdi si někoho, kdo ti bude krýt záda.
Najdi si partu, která ti zaručí, že se nebudeš muset bát vylézt na ulici.
Partu, která ti dá možnost jít nahoru, pokud dokážeš, že na to máš.

Spadni na dno.
Top se.
Top se tak dlouho, dokud se sám nenaučíš plavat.
Nikdy ti nehodí lano ani nepodají ruku.
Budou střílet žraloky hladově chňapající po tvých nohách.
Ty sám se naučíš plavat.

Cesta je dlouhá a bolestivá, ale o to sladší je její konec.
Hodiny strávené ve sklepě s činkami a boxovacím pytlem.
Společné drhnutí krve z rukou a oblečení.
Litry alkoholu, nespočet kartónů cigaret.

Modřiny, jizvy, krev.
Hodiny a hodiny tvrdé práce.
Pot a špína.
Smích unavených chlapců opouštějících
improvizovanou tělocvičnu ve sklepě jinak úplně normálního domu.

A tak jdeš dál.
Roky plynou a tvé postavení ve společnosti roste.
Všechno je vlastně stále stejné.
Stejně jako jsi přišel ty, přichází další.
Občas dostaneš nějakého na starost.
Občas se jen díváš, jak mladší kluci dostávají přes držku.
Nepomůžeš jim.
Nechceš.
Ale hlavně nesmíš.
Jen střílíš žraloky.

A jak jde čas, skupina se mění.
Občas někoho vyhodíš za porušení pravidel,
někoho zavřou, někdo dostane podmínku.
Někdo se prostě jen odstěhuje.
Někdo začne fetovat.
Nejvýše postavení odchází za školou nebo
za prací a přenechávají své místo mladším.

Začíná tvrdý boj.
Rvi se.
Vyhraj.
Budeš vládnout.
Pár loutek za to možná stojí.
Možná ne.

Sedím na betonovém panelu s cigaretou v ruce a rozhlížím se kolem sebe.
Jak moc se tohle místo změnilo?
Nijak zvlášť.
Domy vypadají stále stejně, ulice jsou skoro prázdné.
Míjí mě skupinka chlapců.
Sleduji je.
Nejsme ti co před pár lety.
Všechno je jinak.
Nic tady nemá hodnotu.
Betonový panel býval naší oblíbenou zastávkou na večerních obchůzkách.
Nikde nikdo.
Sem sám. Všichni jsme teď sami.
Ani nevím, kde jsou moji lidé.
Někoho zavřeli, někdo fetuje,
někdo se odstěhoval za školou nebo prací.
Všechno je pryč.
Náš svět je už někde jinde.
Zbyla jen legenda o partách agresivních lidí potloukajících se městem.

Vidím bezdomovce a fetky.
Vidím kusy nábytku poházené po ulicích.
Vidím sklo z rozmlácených výloh.

Možná to byla hloupá dětinská hra.
Možná ty hodiny v improvizované sklepní tělocvičně měly nějaký smysl.







Vulture
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 silluety | Web | 21. listopadu 2014 v 21:10 | Reagovat

No bože! :O tak to je dokonalý :33 a strašně pravdivý :) to jsi psala ty? :O jestli jo, tak to tpč smekám :D
máš dokonalej blog! :33

2 silluety | Web | 1. prosince 2014 v 16:54 | Reagovat

Promiň jestli si teda kluk, ale prostě bych to neřekla :D promiň :D kluk by tohle podle mýho nepsal :D sorry :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama